Při této otázce se musím vrátit v čase o pár let zpátky, konkrétně do mého posledního ročníku bakalářského studia. Tenkrát jsem si jako téma své závěrečné práce zvolil zakladatelský projekt. Po chvíli přemyšlení jsem měl jasno, ve své práci se zaměřím na otevření nového fitka v místě svého bydliště, tedy v Žirovnici. Nebylo to poprvé co mi proletěla hlavou tato myšlenka. Žirovnici a zdejší komunitu jsem vždycky vnímal tak, že má ke sportu blízko. Co se týče sportovišť, tak si myslím, že na tom naše město není vůbec špatně, samozřejmě vždycky to může být lepší, ale máme tady sportovní halu, i po těch letech, pořád důstojné sportoviště, tenisové kurty, nohejbalový kurt, víceúčelové hřiště a v neposlední řadě fotbalový svatostánek Budín (směje se). Krásnou přírodu, do které můžeme vyrazit na procházku, proběhnout se nebo se projet na kole také neberme jako samozřejmost. Ale jak se říká, vždy je prostor ke zlepšení. A v mých očích je to právě fitko, tělocvična, posilovna (jak chcete), které nám tu z mého pohledu chybí. Proto jsem se rozhodl o tom v mé práci rozepsat a byl jsem přesvědčen, že má práce komisi zaujme a případné námitky si obhájím. Tenkrát jsem ale neměl sebemenší tušení, že by má práce mohla nabrat až tak reálných rozměrů. To se změnilo o rok později, kdy jsem nastoupil na navazující studium. Pralo se to ve mně už dlouho, ale teprve tam jsem definitivně zjistil, že mě škola již absolutně nenaplňuje a jediné, co mi přináší, jsou spíš nervy, než potěšení. V tu chvíli jsem si řekl a dost, chci se živit něčím co mi bude dávat smysl, bavit mě a posouvat v životě dál. Se školou jsem seknul, ale než jsem sebral odvahu to oznámit doma, několik týdnů jsem ještě jezdil do Českých Budějovic, kde jsem měl spoustu času na to přemýšlet, utřídit si myšlenky a rozhodnout se jakým směrem se v životě vydám dál abych byl pokud možno šťastný. Přemýšlel jsem dlouho o všem možném i nemožném, ale stále se mi vracela na mysl má zmiňovaná bakalářská práce, až jsem si řekl no co, za zkoušku nic nedám, jdu zjistit jaké jsou možnosti a zda je vůbec něco takového reálné a v mých silách. Vzal jsem telefon a začal jsem obvolávat.
První telefonát jsem nasměroval k vedení jindřichohradecké Jednoty jakožto k vlastníkovi budovy, s kterou jsem měl velké plány. Cílem bylo zjistit současnou situaci, tedy zda je budova stále na prodej. Dozvěděl jsem se, že prodej budovy je stále aktuální, ale pokud mám skutečný zájem neměl bych dále v celé věci otálet, protože už se údajně ozvali zájemci na dlouhodobý pronájem. Bylo mi řečeno, že největší zájem projevil nejmenovaný pneuservis a Jednota už s ním zahájila jednání o možném pronájmu. Prodej budovy by však uvítali více. Slíbili mi tedy, že mi poskytnou potřebný čas na rozmyšlení a prozatím stopnou další jednání o pronájmu. Času na rozhodnutí mi ovšem moc nedali a já musel začít rychle jednat a shánět potencionální investory, kteří by byli ochotni můj projekt podpořit. Samozřejmě, že mě jako první napadl bankovní úvěr a možnost využít nějaký z dotačních programů. Setkal jsem se s několika lidmi abych zjistil více a stal se tak dostatečně informovaný v této problematice. Bohužel jsem zjistil, že tudy cesta nepovede. K tomu abyste dosáhli na bankovní úvěr potřebujete detailně zpracovaný podnikatelský záměr a především firmu alespoň s dvouletou historií. Tady pšenka nepokvete řekl jsem si. Jdeme dál.
Měl jsem typy na pár lidí, kterým bych mohl svůj podnikatelský záměr představit a doufat, že někoho z nich zaujme a rozhodne se mě podpořit. A ono to vyšlo, vsadil jsem na šťastnou kartu. Oslovil jsem pány, ke kterým jsem měl ze všech potencionálních investorů nejblíže. Říká se, že bez známostí to v dnešním světě nejde, minimálně i v mém příběhu sehrály známosti klíčovou roli. Vděčím za to všechno především mému otci, díky kterému jsem měl, jak se říká, pootevřená vrátka k již zmiňovaným pánům. Můj otec totiž také spadá do skupiny těchto pánů, a tak mi poradil, ať se zkusím spojit s panem Kosmou, jakožto jejich zastupitelem a do celé situace ho zasvětím a třeba nalezneme společnou řeč. Nevím jak moc moje vize pana Kosmu a zbytek jeho společníků přesvědčila nebo nepřesvědčila, ale vím jistě, že představa toho, že z Jednoty vznikne pneuservis, navíc v těsné blízkosti hotelu, který vybudovali je děsila. Ano, tito pánové jsou zároveň vlastníky již zmiňovaného hotelu Artaban, který jak už jsem avizoval, provozujeme s kolegy od začátku roku 2021. Myšlenka vybudovat fitko, které by zároveň mohlo sloužit jako přidaná hodnota pro hotel pro ně byla mnohem přijatelnější a smysluplnější. No a tak jsme si od pánů půjčili s kolegy potřebné finance na rekonstrukci a vybavení a pustili se do budování našeho velkého snu. Všem těmto milým chlapíkům ze společnosti Havlíčkovo, s.r.o. jmenovitě panu Brunerovi, Kosmovi, Tolknerovi, Žižkovi a v neposlední řadě mému otci bych tímto chtěl strašně moc poděkovat. Za jejich podporu a vloženou důvěru do našeho projektu. Bez nich by toto všechno, čím se teď zabýváme, na čem pracujeme, co nám přináší radosti i starosti nebylo možné. Zasloužili se o to, že naše město bude zase o něco lepším místem pro život. Díky pánové, vážíme si toho!
Tomáš Knotek, zakladatel